Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novodobá fortifikační archeologie

29. 9. 2011

Československé opevnění budované v letech 1935 – 1938 zasáhlo i do oblasti Českobudějovicka.1 Bohužel na rozdíl od jiných oblastí se dochovalo jen ve velmi torzovitém stavu. Připomeňme, že v rámci tzv. 1. hlavního obranného postavení (HOP) bylo jižně od Českých Budějovic budována linie lehkých objektů vz. 36 a vz. 37 a severně od Českých Budějovic byla v roce 1938 realizována tzv. "Vltavská linie" jako součást 2. HOP s lehkými objekty vz. 37. Celá tato oblast se za německé okupace nacházela v prostoru Protektorátu a na jeho území byly od léta 1939 všechny čs. pevnostní stavby likvidovány, především z obavy z možného využití při protiněmeckém povstání.2 Jen zlomek objektů přečkal toto období díky situování poblíž budov, mostů, železnice a podobně, což znemožnilo jejich odstřel. Většinou byly ale jiným způsobem znehodnoceny. Z odstřelených objektů byly o něco později odtěženy kovové součásti včetně armatur. I této fázi ničení z různých důvodů některé odstřelené objekty unikly. Většina ale byla vytěžena, což představuje i současný stav drtivé většiny objektů na Českobudějovicku. O této oblasti již byly vydány dvě ucelené publikace.3 Jejich autoři museli řadu informací získaných z Vojenského historického archivu ověřit v terénu. Pro amatérské zájemce o předválečné opevnění byla v roce 1999 spuštěna internetová databáze všech realizovaných lehkých objektů z let 1936 - 1938 v ČSR na webu www.ropiky.net. Do databáze přispívají desítky dobrovolných amatérských badatelů GPS daty, fotografickým materiálem, poznámkami  a podobně. Při terénním průzkumu jednotlivých úseků na Českobudějovicku byly již získány mnohé zajímavé informace, s jejichž nejzásadnějším výběrem chceme čtenáře seznámit.

            Pro bádání v terénu jsou zásadní archivní mapy úseků vyhotovované Vojenským stavebním dozorem (VSD) pro schválení úseků. Pro Českobudějovicko byly všechny tyto mapy již publikován,4 což umožňuje bádání většímu okruhu zájemců. Jak se v terénu podařilo zjistit, ne vždy tyto mapy, které vznikly ještě před samotnou výstavbou, odpovídají realitě, což je poplatné drobným změnám projektů ještě během výstavby.

 

            Připomeňme že na 1. HOP jižně od Českých Budějovic byly budovány úseky X.a (České Budějovice – východ) a X.b (České Budějovice – západ) lehkého opevnění vz. 36 od Vltavy v prostoru Srnína přes Římov, Jedovary, Borovany, Mladošovice k Lužnici, s uzávěrou u Staré Hlíny.5 Dále zde byly realizovány úseky vz. 37 181 (Římov) – od Vltavy po Malši, 182 (Ostrolovský Újezd) – od Malše u Římova po Borovanský most a 183 (Borovany) – od Borovan po rybník Ruda. Dál na východ k Majdaleně pokračoval úsek 184 (Staňkovský rybník). V rámci Vltavské linie vstoupily na Českobudějovicko úseky 144 (Týn nad Vltavou) vytvářející předmostí u Týna na levém břehu a končící u Purkarce na břehu pravém. Zde navazoval úsek 146 (Vitín) odklánějící linii od Vltavy na východ přes Poněšice a Vitín do Velechvínského polesí, kde navazoval úsek 148 (Velechvín) opírající se o soustavu třeboňských rybníků.6

            Nyní k samotné fortifikační archeologii. Na Českobudějovicku se dochovalo pouhých 5 objektů předválečného opevnění. Prvním je jediný dochovaný objekt vz.36 X.a/15/C (číslování ŘOP7 – číslo úseku / číslo objektu / typ8) u tratě v Borovanech. Tento objekt byl znehodnocen jen zazděním a v 90t. letech byl rekonstruován. Je typickým příkladem podoby objektů vz. 36 v oblasti I. armádního sboru – zešikmení hrany stěn a stropu. Prvním dochovaným objektem vz. 37 je 182/33/A - 140z v Jedovarech. Ten je zajímavý hned z několika důvodů. Předně měl být znehodnocen zabetonováním, což byl standart pro většinu neodstřelených bunkrů na území protektorátu – do interiéru bylo naneseno kamení z kamenné rovnaniny bunkru (na sucho kladená rovnanina u čelní stěny z důvodu většího zodolnění) a prolito betonem do výšky 150 - 180cm s úplným zazděním vchodu a střílen. Tento objekt byl zabetonován jen „naoko“ - zabetonován byl jen vchod a uvnitř bylo kamení neprolité betonem. Bunkr byl otevřen už někdy v šedesátých letech a při tom došlo k poškození pravé ocelolitinové střílny, která praskla. Nejzajímavějším je fakt, že bunkr má osazeny depresní střílny určené pro střelbu z prudkých svahů, i když tento je na rovině. Uvažuje se o dvou důvodech – mohlo dojít k pochybení stavební firmy bratří Stašků z Trhových Svinů, která omylem osadila depresní střílny určené pro sousední objekt 182/32/A - 220, který měl postřelovat údolí řeky Stropnice a nebo při výstavbě stejně jako v jiných oblastech vázlo zásobování vojenským materiálem a z důvodu zamezení opoždění betonáže byly použity tyto střílny, které byly právě jediné po ruce. Připomeňme že objekt je u vchodu opatřen škrabkou na boty, což rovněž není úplně obvyklé. Z Vltavské linie se dochoval objekt 148/41/D2z v hrázi rybníka Dvořiště. Tento bunkr je celý zabetonovaný a můžeme na něm vidět provedení maskování stěn pomocí barevných omítek, které se sice nedochovaly v původních barvách, ale dobře rozeznáme světlejší a tmavší odstíny jednotlivých skvrn. Stejně tak toto maskování můžeme vidět i na dalším dochovaném objektu 146/43/A - 140 v zahradě hájovny Cirhan. Tento bunkr je rovněž zabetonován. Posledním dochovaným objektem v námi sledovaném prostoru je 144/67/B2 - 80z v bývalých Pardovicích. Ten je rovněž zabetonován, ale v nedávné době došlo k prolomení zazděného vchodu a je tak možné nahlédnout do zabetonovaného interiéru. V něm vidíme dochované vnitřní dřevěné bednění a v něm vyříznuté otvory pro osazení lapačů splodin nad střílnami. Tento bunkr není stavebně dokončený – nemá provedenou omítku, osazené háky pro uchycení maskovací sítě, nemá provedeny terénní úpravy – kamennou rovnaninu, zához a zadrnování stropu. Bunkr byl druhosledový (2. linie vzdálená od první zpravidla 50 – 150m) a přesto má osazeny všechny kovové součásti, které jak uvidíme později, byly v jiných oblastech nedostatkovým materiálem – periskopové příruby, rám pancéřových dveří, vchodovou střílnu, jejíž záklopka v uzavřené poloze je dodnes dochována.

            Přejděme k objektům dochovaných ve stavu po prvním odstřelu z léta 1939, které jsou tzv. rozvalené. U objektů vz.36 jsou takto dochovány dva u Střížova – X.b/25/C, jehož strop výbuch odtrhl a odhodil 10m před objekt. Ve stěnách jsou dobře patrné velké střílnové otvory a vchod se zákopovým přístupem. Druhým je objekt X.b/26/B, u kterého byl strop odtěžen a dochovány jsou jen obvodové stěny ze kterých trčí vyrvané ocelové pruty armatury. U úseků z roku 1938 vz. 37 je dochovanost v rozvaleném stavu především doménou úseků 182 a 183. V úseku 182 je to prostor od  Veselky po mlýn U Šírků. Z rozvalených objektů máme možnost získat srovnatelné množství informací jako u dochovaných. Objekt 182/24/A - 120 byl realizován s přístupovou 4,5 m dlouhou chodbičkou zabraňující zasypání vchodu pod strmým svahem. Chodbička byla opatřena stropem silným 35 cm. U objektu 182/20/A - 200z bylo zjištěno pochybení stavební firmy, která zabetonovala granátový skluz sloužící k obraně týlu bunkru obrácený o 180°, což znemožnilo funkci rychlouzávěru a vypouštění ručních granátů tak mohlo být velmi nebezpečné. Všechny druhosledové objekty u Ostrolovského Újezda, které mají dochován strop, mají vynechané čtvercové otvory pro dodatečné zabetonování periskopových troub, což je známka nedostatku vojenského materiálu při výstavbě. Vzpomeňme na opačnou situaci v úseku 144. U všech objektů bylo zjištěno osazení vchodové střílny typu 1. Některé objekty v prvním sledu u Ostrolovského Újezda mají provrtané konzole pro ruční ventilátor vz. 37, což svědčí o jeho osazení. Dochovanost tohoto úseku ve stavu bunkrů po prvním odstřelu dokládá postup dvou trhacích skupin vytěžující ocelové části proti sobě od začátku a konce úseku 182, které se již nesešly. Stejná situace panuje i v úseku 183 a to od rybníka Baba po rybník Ruda. V tomto úseku bylo zjištěno osazování dvou typů vchodové střílny – 1 a 2, tedy nejméně od dvou různých firem. U objektu 183/37/A - 140z byla zjištěna změna typu od zadání úseku, kde byl objekt původně navržen jako typ A - 160z. Osazení ventilačních souprav, které je doloženo provrtáním konzolí bylo provedeno v místech kde úsek prochází otevřeným terénem mimo lesy. Rovněž i v tomto úseku bylo zjištěno osazení škrabky na boty. Na Vltavské linii je jediným objektem dochovaným v rozvaleném stavu bunkr 146/22/D1z v náspu trati u Vitína. Z objektu se konkrétně dochovala jen čelní a levá stěna, na kterých můžeme opět pozorovat provedení maskování barevnými omítkami.

            Většina bunkrů v naší oblasti byla po prvním odstřelu vytěžena od kovových částí. Často byly tyto objekty úplně zahlazeny – především v polích. Průzkum těchto tzv. rumišť je nejnáročnějším, protože často se dochovala jen křovím zarostlá mělká jáma v lese. Nejvhodnějším časem pro průzkum je samozřejmě období vegetačního klidu – v zimě bez sněhu a v předjaří. Většina vytěžených bunkrů ať už v lese, nebo na ostrůvcích uprostřed pole vypadají podobně – jáma s betonovou drtí a fragmentem zemního záhozu, který kdysi chránil čelní stěnu. Někdy můžeme nalézt i větší kusy betonu ještě s několika ocelovými pruty armatury. Různě velké úlomky betonu při výbuších létaly desítky metrů daleko. Často nám zvyšující se koncentrace úlomků betonu v lesním prostoru signalizuje blížící se samotné stanoviště zničeného bunkru. V betonových úlomcích často spatříme otisky kovových částí – armatury, ale i ozubů střílen. Můžeme si všimnout rozdílnosti betonových úlomků z objektů vz.36 a vz. 37. Při výstavbě vz. 36 ještě nebyla stanovena přesná receptura betonové směsi a minimální pevnost betonu v tlaku 450kg/cm2. Úlomky z těchto starších bunkrů obsahují oblázky, na rozdíl od kvalitnějšího materiálu pro vz. 37 se sekaným kamenem. Zajímavé jsou nálezy kusů se zbytkem omítky, čímž získáme informaci, zda měl objekt provedenu jen izolaci, nebo i maskovací omítky. Často jsou také nalézány části stropu s třívrstvou asfaltovou izolací. Betonová drť podle německého nařízení měla být použita na vyspravení cest a podobně. Někdy můžeme narazit na připravené hromady drtě několik metrů od stanoviště objektu. Často jsou zjištěné různé dochované terénní úpravy okolí – například odvodňovací strouha u objektu 183/26/A - 160, skopání terénu kvůli lepšímu výstřelu ze střílny u objektu 146/34/A-160. Asi nejzajímavějšími jsou nálezy různých kovových částí objektů. Je někdy až s podivem, co po vytěžení každého drátu ze stěn bunkrů, zůstalo opodál ležet do dnešních dnů. Nejčastějšími jsou pochopitelně nálezy ojedinělých prutů armatury průměru 20 mm trčících z větších zanechaných kusů betonu, slabší vázací dráty armatury a dráty průměru 5 mm sloužící k uchycení vnitřního bednění ke stěnám. Na louce u dochovaného bunkru 184/65/A - 180z u Majdaleny se nacházelo překladiště stavebního materiálu a příprava armatur a betonu pro několik okolních objektů. V roce 2007 zde byl nalezen celý svazek 3 m vázacích drátů armatury ve značném stádiu koroze. Poblíž vytěženého bunkru 184/63/A - 180 byl již v devadesátých letech nalezen celý granátový skluz. V rumišti bunkru 146/28/B1 - 100z byla nalezena v roce 2008 příruba ventilátoru – důkaz osazení ventilačních souprav alespoň v důležité části úseku 146 přehrazující zde silnici a trať na Prahu. Několik metrů od vytěženého bunkru 146/3/A - 180 byla nalezena v roce 2011 část uražené periskopické trouby původně zabetonovaná ve stropě bunkru. Blízko rumiště bunkru 184/87/A - 160 byla v roce 2010 nalezena záklopka vchodové střílny typu 2. Zajímavým nálezem již z devadesátých let je německá ženijní lopata se značením z roku 1939 v rumišti 181/26/A - 160 u Velešína. Je otázka zda se jedná o náhodu, nebo zde skutečně byla zanechána při likvidaci opevnění. Následují již relativně častější nálezy drobných kovových částí – háky pro uchycení maskovací sítě, které každá stavební firma prováděla v trochu odlišném tvaru, úlomky střílen, západky mřížových dveří a podobně.

            Další oblastí zájmu jsou nedokončené části úseků. Žádný z českobudějovických stavebních úseků z roku 1938 se nepodařilo do zastavení prací v důsledku přijetí mnichovské dohody úplně dokončit. Části úseků tak zůstaly v různém stádiu rozpracovanosti – některé objekty nebyly vůbec započaty, u některých byl realizován výkop a u dalších i základová deska z prostého betonu. Základová deska byla nalezena mikrosondou například ve výkopu pro objekt 148/56/A - 160. V tomto úseku došlo ke zjištění nesrovnalosti ve výkazu rozpracovanosti objektů úseku 148 vypracovaným místním VSD v říjnu 1938. Podle archivního záznamu měl konec úseku vypadat následovně: č.65 – nezahájen, č.66 – výkop, č.67 – nezahájen. Realita je takováto – č.65 – výkop, č.66 a 67 nezahájeny. Výkop objektu 148/64/A - 200 je dochován v původním stavu a krásně kopíruje obvod nepostaveného bunkru se vstupem v týlu. Podobně dobře dochované výkopy jsou i na západním konci úseku 184. Za zářijové mobilizace obsazovala armáda dokončené pevnostní stavby a mezery v nevybudovaných částech musely být zajištěny polním opevněním. To se dochovalo například mezi nepostavenými objekty úseku 148 ve Velechvínském polesí, kde dodnes můžeme spatřit původní zákopy.

            Samostatnou kapitolu představují lesní průseky. Mezi jednotlivými bunkry byly káceny pozorovací průseky a od každé střílny navíc palebný průsek více vyosený směrem k nepříteli, kterým vedla protipěchotní překážka. Dobře zde lze využít tzv. leteckou archeologii. Srovnáním dobových leteckých snímků se současnými můžeme odhalit v některých oblastech tyto průseky dochované. Asi nejlépe dochované jsou v už zmíněném Velechvínském polesí ve východní části úseku 146. Například mezi objekty 146/7/A - 180 a 146/8/A - 180 jsou krásně dochovány jak pozorovací, tak palebné průseky. Při průzkumu v samotném terénu zjistíme, že mnohdy zde již les není původní od výstavby opevnění, ale že lesní hospodáři z neznámých důvodů některé průseky dál zachovávají. Zmiňme ještě například dobře patrné lesní průseky v úseku 183 u Vrcova.

            Nálezy původních protitankových a protipěchotních překážek jsou už věcí velké náhody. Z protitankových jsou v některých oblastech stále patrné protitankové příkopy a stupně, v námi sledované oblasti toto ale nebylo zjištěno. Protipěchotní překážky byly realizovány prakticky jen na 1. HOP. Severně Českých Budějovic, kromě předmostí u Týna se realizovat nestihly. V úseku 184 byl v devadesátých letech nalezen dvouoký kolík s kotvící betonovou patkou sloužící k uchycení ostnatého drátu v překážce. V tomto úseku byla také nalezena zkušební betonová kostka – jedna ze tří vyhotovených pro každý objekt, které byly odesílány do Prahy k tlakovým zkouškám. Oba tyto nálezy byly učiněny již v devadesátých letech a autorovi není známá bližší lokalizace nálezu.

------------------------------------------------------------------------------

 Poznámky:

1)      Pro zájemce o hlubší poznání čs. opevnění např. Lubomír ARON a kol., Československé opevnění 1935 - 38, Náchod 1990.

2)      Leoš NIKRMAJER, Likvidace československých pevnostních objektů na Českobudějovicku v období Protektorátu Čechy a Morava, Výběr 34, 1997, č. 3.

3)      Jan SOLPERA, Nadějný začátek se smutným koncem, České Budějovice 2008 ; Radan LÁŠEK, Opevnění z roku 1938 – postavení Vltava, Praha 2011.

4)     TAMTÉŽ.

5)      Vladimír JEŠKE a Miloslav SVITÁK, Výstavba lehkého opevnění z roku 1936 v jižních Čechách, Výběr 34, 1997, č.3.

6)      Jan CIGLBAUER, Lehké opevnění z roku 1938 na území dnešního okresu České Budějovice, Výběr 45, 2008, č. 1.

7)      ŘOP – Ředitelství opevňovacích prací

Podrobná typologie lehkých objektů např. v Jakub LIKOVSKÝ, Opevnění předmostí Prahy, Praha 1998.

 

-----------------------------------------------------------------------------------

1.jpg

2.jpg

Příklad tzv. "rozvaleného objektu" po prvním odstřelu

3.jpg

Příklad vytěženého objektu.

4.jpg

Částečně odkrytá základová skořápka v úseku 148.

5.jpg

Nalezená periskopová příruba v úseku 146 Vitín.

6.jpg

Střelecké a pozorovací průseky včera a dnes.

7.jpg

Pohled do střeleckého (vlevo) a pozorovacího (vpravo) průseku.

8.jpg

Dochovaný zákop z období mobilizace nedaleko výkopu pro nerealizovaný objekt v úseku 148.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA