Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úsek 182 Ostrol. Újezd (Velešín - Borovany), 182a Pašinovice

11. 10. 2011

Zadání a popis úseku

Úsek 182 Ostrolovský Újezd (dříve Ostrov u Českých Budějovic) byl zadán 14. června 1938 firmě bratří Stašků z Trhových Svinů.1 Firma dostala zadáno 90 objektů.2 Měly být dokončeny za 140 pracovních dnů nejpozději do 15. 11. 1938.3 Na celkové délce 15 km to znamenalo hustotu 6 objektů/ 1 km.4 Velitelem VSD se stal maj. škpt. pěch. František Frimmel.5 Úsek je charakteristický svým až zarputilým vedením za říčkou Stropnicí jako přirozenou protitankovou překážkou.

Dostáváme se k popisu úseku 182. Terén je popsán jako “poměrně rozrytý a málo přehledný”, čímž se vysvětluje značná spotřeba objektů.6 Část 182 probíhá téměř celá za říčkou Stropnicí, ta spolu se strmými svahy z předpolí tvořila ideální protitankovou i protipěchotní překážku. Linie tvořená 2 sledy pevnůstek probíhala ze 3/5 lesním porostem, přitom však objekty měly dobrý výhled. Linie se táhla od borovanského mostu7 podél Stropnice ve dvou sledech až po samotu "U Berana". Přímo za borovanským mostem navazoval úsek 183. Bylo kritizováno umístění objektu 182/ 4/ B2-100, který byl moc daleko za 1. sledem a nedoplňoval jeho palby. Souběžně s říčkou Stropnicí probíhá mlýnský náhon k Borovanskému mlýnu, zde musely být překážky vedeny po poloostrově mezi Stropnicí a náhonem. Problém byl v možném nástupovém prostoru lesa na Borovanském vrchu, výše zmíněný poloostrov byl rovněž porostlý stromy, ty byly za mobilizace káceny. Objekty 2. sledu by pravděpodobně čelní palbou mnoho nezmohly. Následuje zákrut říčky a dostáváme se k samotě "U Štroblů". Linie nebyla “říznuta” přímo na Ostrolovský Újezd, protože “nebylo účelné vésti trasu přes lesní výběžek mezi Čutkovým mlýnem a Borovanským mlýnem… lesík je značně prokácen, je velmi řídký a není protitankovou překážkou. Bylo tudíž účelnější pokračovat dále podél výhodné překážky Stropnice. Počet objektů se nezměnil”.8 První sled kopíruje tok říčky a druhý je 100 m za ním, stejná situace pokračuje až před Ostrolovský Újezd. Jižně od Újezda nebylo možno vést trasu těsně za Stropnicí, “jelikož ohbí je velmi ostré a žádný typ objektů není dostatečně uzavřen proti nepřát. pozorování resp. přímé střelbě. Z těchto důvodů bylo nutno ohbí řeky říznouti. Řeka je dobře ostřelována z jiných objektů”.9 Tato část úseku je dnes nejzajímavější, neboť zde se dochovalo nejvíce objektů ve stavu po prvním odstřelu. Pracovní čety likvidující objekty zde totiž postupovaly z konců úseku. Proto se i některé ocelové části dochovaly až dodnes. Ve zprávě obecního úřadu ve Strážkovicích se uvádí v souvislosti s likvidacemi objektů, že“objekty jsou jenom rozhozené na obrovské kráchy, takže s palicemi se s tím nic nepořídí. Ač jsme na tom pracovali skorem celé půldne, ničeho jsme však nedocílili”.10 Vládní rada doktor Klíma z Komařic vydal povolení k použití materiálu z rozbořených pevnůstek na žádost starosty Františka Pavla, napsal: “Das Material kann verwendet werden”.11 Zajímavým se stal objekt č. 24/ A-120, postavený pod příkrým svahem ke Stropnici s týlovou stěnu krytou 4,5 m dlouhou chodbičkou s 30 cm silnými stěnami. Toto opatření zabraňovalo zasypání vchodu objektu. Zásyp byl kvůli blízkosti řeky vyztužen kamennou podezdívkou. Nedbalostí dělníků byl při betonáži objektu 182/ 2O/ A-200Z zabetonován obráceně granátový skluz (rychlouzávěr se otevíral seshora dolů, což značně znesnadnilo vhození granátu do skluzu12).13 Z terénního průzkumu vyplynulo, že periskopické roury zde byly pravděpodobně osazeny pouze v prvním sledu, též se objevují provrtané konzoly ventilátoru, což možná nasvědčuje na jejich osazování. Linie pokračuje v jednom sledu za Stropnicí až k osadě Veselka, kde přibývá díky otevřenému terénu druhý sled. Zde se dochoval jediný objekt tohoto úseku 182/33/A-140Z. Něco zajímavostí k tomuto objektu. Za okupace nebyl odstřelen, zřejmě po protestech místních občanů, byl tedy alespoň zneškodněn zabetonováním14, ale zde byly spolu s vchodem jen naoko zajištěny střílny. V dalších letech bylo panem Sokolíkem vytrháno bednění a zuráženy konce periskopových trubic. Po válce byl využíván jako kryt CO, při této aktivitě byla poškozena pravá střílna. Dále byl dán armádou do užívání místním (do roku 1994), konkrétně panu Čížkovi, který zde skladoval zemědělské plodiny. Od roku 1995 zde měl muzeum pan Duchoň, které se řadilo mezi nejlepší v republice. Zajímavé je, že ač je objekt umístěn v rovném terénu, má na obou stranách osazeny depresní střílny pro palbu ze strmého svahu.15 Pravděpodobně došlo buď nedbalostí dělníků anebo z nedostatku střílen k záměně. Střílny by se hodily spíše do objektů č. 32, 35 nebo 36.16 Stavba objektu č. 33 stála 62 000 Kč, s plným vybavením by stál kolem 120 000 Kč.17 Teď zpět k popisu úseku 182. Od Veselky linie pokračuje pod jižním okrajem Strážkovického lesa směrem k Želízkovu mlýnu. Zde nebylo možné umístit 2. sled, tak aby přímo zesiloval ten první. Za to však 2. sled v okolí kóty 430 a 1. sled severně Jedovar zesiloval linii na okraji Strážkovického lesa boční palbou.18 Na polostrově s Želízkovým mlýnem jsou opět 2 sledy, 1. sled zde kopíruje tok řeky. Nejasnosti byly donedávna kolem osudu objektu 45/A-220.19 Trasa postupuje v jednom sledu lesem Záříčí pod Komařice. Zde nebylo nutné vést 2. sled, neboť “tímto lesem neprochází žádná komunikace, je poměrně úzký a ve své sev. části málo schůdný”. Na dotyku se silnicí Římov-Komářice u Pašinovic začíná úsek 182a. V ohybu řeky kolem kóty 465 se uvažovalo o vedení linie přímo, ale ukázalo se, že “říznout trasu jižně od Komařic by nebylo úsporné”. Bylo by třeba vybudovat těžkou překážku typu C ze směru od Sedla. Argumentováno je tím, že “počet objektů by se nezmenšil, jelikož kóta 465 je oblá” navíc “trasa oklikou přes Pašinovice je za velmi dobrou přirozenou protitankovou překážkou (rybníky, rozbahněný terén, potok)”. Další změna se odehrála u lesa Větrník (kóta 462). Trasa měla jít původně severně lesa, ale ukázalo se lepší vést linii jižně, protože “svahy údolíčka jsou dobrou protitankovou překážkou. Les sev. údolíčka je poměrně řídký a na některých místech snadno průchodný. Ponechati údolíčko Pašinovického potoka jakožto přirozenou protitankovou překážku neostřelované nepokládal jsem za účelné”.20 Nakonec vedl 2. sled za lesem, tedy poměrně daleko za 1. sledem, i tak ale doplňoval palby 1. sledu (vzápětí u objektů č. 66, 74 a 79 je to kritizováno). Navíc byly postřelovány východy ze severní části lesa. 2. sled pokračuje přes silnici a to objekty č. 82 a 86 po obou jejích stranách, ty byly pro změnu zase “příliš do předu otevřeny”. V úseku 182a šlo převážně o volný terén bez vodních překážek, pouze u Malše byl les asi v délce 1 km. Za řekou již pokračuje úsek 181. Projektanti proto umístili linii před Pašinovicemi za říčku Stropnici a do údolí Pašinovického potoka. Linie zde chránila silnicí Římov-Komařice, pro bunkry u Pašinovic již proběhla navážka materiálu (8 objektů). Na rozmezí obou částí se nachází dva menší rybníky, ty měly být rovněž využity jako překážka. V části 182a se stihlo postavit pouze 7 objektů (tedy č. 83-90). Z této části se dodnes bohužel nic nedochovalo, nalezeny zde byly jen jámy se zbytky betonu v lesním úseku u silnice na Římov.21

Zadání prací

Rozpočet na celý úsek měl činit celkem 5 540 000 Kč.22 Celkem měl úsek stát 5 686 920 Kč. Ostatní náležitosti celkem 46 920 Kč, značnou částku 20 920 Kč zabíraly opět kancelářské potřeby (o celých 552 Kč méně než v úseku 181). Povšimněme si zadání prací na tento úsek.23 Úsek byl schválen výnosem čj. 14 235 ze 14. 6. 1938. Zadávací komise ŘOP nakonec rozhodla pro zadání firmě Jan Stašek, stavitel, Trhové Sviny za částku 3 687 599, 50 Kč podle připojené nabídky z 2. 6. 1938. Ke stavbě tohoto úseku byly přizvány firmy: 1/ Jindřich Bubla, stavitel, Horažďovice, 2/ Ing. Jar. Dajbych, stavitel, Kutná Hora, 3/ Ing. Karel Khun, stavitel, Třeboň, 4/ Stašek Jan, stavitel, Trhové Sviny, 5/ Prokop. V., arch. A stav., Strakonice, 6/ Ing. Kaisler a Martinovský, Praha II, Hybernská 34 a za 7/ Ing. Grahinger Robert, Sušice.24 Schůzka s podnikateli byla stanovena na 21. 5. 1938 na obligátní 10. hodinu na železniční stanici Borovany-Trhové Sviny. Zájemce zde očekával velitel VSD 182 škpt. pěch. František Frimmel.25 Jednání o zadání bylo zahájeno 3. června 1938 o 10. hodině. Firma Jindřicha Bubly si dokonce ani nevyzvedla ofertní pomůcky !26 Do užšího řízení postoupily dvě firmy: Ing. Josef Dajbych a Jan Stašek. Oferovaná částka u stavitele Dajbycha vyšla na 4 038 600, 55 Kč, po přezkoušení částka snížena o 55 hal (!!!). Stašek odhadl cenu úseku na 4 292 554, 80 Kč. Nejprve byla tato částka snížena na 3 693 340 Kč, po přezkoušení ještě na 3 687 599, 50 Kč, tedy o celých 5 740, 50 Kč. Dajbych tedy zřejmě nechtěl, nebo nedostal příležitost ke zlevnění stavby. Nakonec je v Praze 9. června navrhnuto, aby stavbu v úseku 182 převzala firma Jana Staška.27 Jak si stáli v porovnání tito dva stavitelé ? Za objekt typu A normální odolnosti Stašek účtoval 28 754, 50 Kč, Dajbych 32 880 Kč (o 4 125 Kč více). Ceník pro porovnání cen obsahuje celých 46 položek, uvedu jen některé. Tedy (Stašek= S/ Dajbych= D): odstranění porostu (S-6 Kč, D-4,50 Kč), výkop (S-12 Kč, D-13,50 Kč), násyp celkem ze zeminy získané a přivezené (S-32 Kč, D-23 Kč), kamenná předloha (S-92 Kč, D-79 Kč), bednění (S-85 Kč, D-99 Kč), betonáž (S-280 Kč, D-270 Kč), osazování ocelolitiových střílen (S-40 Kč, D-165 Kč !!!), posledním příkladem mohou být nátěry za 1 m² (S-214 Kč, D-209,50 Kč).28

Výstavba a peripetie firmy Stašek

Velitel VSD měl sídlo v Ostrolovském Újezdě v prvním patře zdejší školy, korespondence přicházela na adresu Újezd-Ostrolov, p. p. Borovany. Od začátku prací zde působili dva aspiranti, po 10. srpnu byl od p. pl. 1 přidělen des. asp. Rudolf Vavrouch, který dostal na starost kancelářskou agendu. Tu převzal od des. asp. L. Titěry. Začátkem září přišli k VSD Josef Dvořák a Jan Votava, bylo zde tedy celkem 5 aspirantů.29 Frimmell prováděl kontroly staveb zpočátku na koni, 1. září však požádal o přidělení motocyklu, ”měl stavební úsek rozdělen na dvě části”, navíc objekty a překážky se stavěly “z obou různých konců”. Nakonec pro západní část úseku používal koně, pro východní motocykl.30 Stavbu provázela řada obtíží. Do části objektů, především do čerstvě vybetonovaných se nepodařilo například osadit rámy dveří a zabetonovat periskopové roury ve stropě.31 Vedením stavby byl firmou bratří Stašků pověřen mistr Kubiš, mezi dělníky přezdívaný “Polír”.32 O provedení maskovacích nátěrů není nic známo, prokazatelně se maskovalo v prostoru kolem Komařic větvemi a pytli od cementu.33 Podle práce Pavla Saláka byly zdejší LO vz. 36 maskovány poli 3 barev a nejméně jeden LO vz. 37 měl dvoubarevný “větvičkový vzor”. Dle vyprávění pamětníků se rovněž v objektech kolem Borovan nacházely lafety.34 V úseku 182 stala zajímavá věc. Stavbyvedoucí Ondřich nezajistil na stavbu jednoho objektu dostatečné množství materiálu (stačilo mu oznámení “že je ho dost”). Údajně tehdy o půlnoci došel materiál na stavbu a betonáž musela být ve ¾ přerušena. Ondřich údajně do rána marně sháněl další dodávku. Který to byl objekt, se dnes již zřejmě nedovíme, většina objektů úseku 182 je odstřelená.35 Zkušební kostky vyráběli Janem Staškem pověření Josef Brožek a Josef Rezek, kteří každou kostku pečlivě připravovali. Otázkou je, nakolik byly tyto zkušební kostky vylepšovány např. přidaným cementem, aby lépe prošly u zkušební komise... Pouze, když nebyli výše zmínění po ruce, kostky připravoval Jan Mráz.36 U stavební firmy Stašek byli zaměstnáni od počátku prací 2 asistenti a 2 políři. K nim přibyl výše zmíněný mistr, od půlky srpna zde byli 3 políři. Na začátku července zde bylo pouhých 65 dělníků, již během srpna až 190. Během září se počet dělníků z důvodů mobilizace zmenšoval. První kontrola z VŽV proběhla 2 týdny před zahájením stavby. Vyplynula z ní tato stanoviska: nejprve měl být budován 1. sled k uzavření úseku. Inundační šachty proti vysoké vodě byly zbudovány u objektů č. 13, 14, 25. Přípravné stavební práce začaly po 19. 6. 1938, první objekt 2/ A-160 byl betonován 8. 7. 1938. Stavba úseku šla pomalu, firma měla málo kvalifikovaných dělníků, navíc jiné zakázky (stavbu finanční strážnice ve Vysoké u Mariánských Lázní, rekonstrukci silnice do Římova). Během první kontroly z Velitelství I. sboru to Frimmel komentoval: “firma je nová, nezapracovaná a že byla nucena vše potřebné opatřovati”. Stavbu opevnění komplikovala i právě probíhající výstavba silnice ze Strážkovic přes Ostrolovský Újezd na Borovany. Tyto okolnosti dopravu materiálu na staveniště a stavbu objektů neulehčovaly. Druhá kontrola z VŽV37 konstatovala, že “práce jsou prováděny odborně, ale poněkud pomalu. Podnikatel musí organizovat druhou betonářskou skupinu, která začne stavbu od druhého konce úseku”. Zajímavé je, že podle hlášení Fr. Frimmela bylo “v úseku 183 jest železa nadbytek”. Stavbu zdržovaly hlavně pozdní dodávky střílen, velitel VSD neustále posílal žádosti na dodání materiálu. Začátkem srpna při třetí kontrolní návštěvě ztratil gen. Nosek trpělivost a doporučil Staškovi se do týdne poradit s velením VSD a výsledek oznámit na VŽV. Stašek 8. 8. 1938 psal na velitelství sboru, že “není možno pracovat uchychleně na čtyři směny dvěma stroji”, rovněž měl problémy s dodáváním materiálu. Náklaďáky byly prý poruchové, úprava cest za tehdejších deštivých poměrů stála Staška hodně financí. K tomu se přidala srdeční choroba jeho bratra.38 Frimmel proto 13. 8. 1938 doporučuje rozdělení úseku a dodává, že Staškův “společník, bratr František Stašek jest nervově nemocen a odpírá J. Staškovi společenství, a tím i záruku”. Další problémy bří. Stašků byly spíše finančního rázu-nedostávali týdenní platby od MNO včas, spořitelna v Trhových Svinech jim nemohla vyplatit peníze. Celý úsek byl rozdělen 1. září 1938 na 2 nestejně velké části.39 Delší úsek 182 byl ponechán bratrům Staškovým (č. 1-59) a 182a Pašinovice připadl firmě R. V. Svoboda a A. Malý, stavitelé Praha (č. 59-90). Tato firma měla stavbu své části dokončit též do 15. listopadu.40 To bylo potvrzeno až 30. září, firma však začala provádět práce již během září.41 Zjednodušila se doprava materiálu, pro část 182 byl navážen nadále ze stanice Borovany, Ledenice-Zálší. Ostatní materiál byl dodáván z místních zdrojů. Štěrk velké frakce (= zrnitosti) byl dodáván z lomu na Rejtech, malé frakce z Besednic, bezlasý kámen na kamenné rovnaniny z Trhových Svinů.42 Písek byl dovážen ze Suchdola z náplavu řeky Lužnice.43 Pro část 182a se materiál vykládal v Holkově. Firma Svoboda použivala písek z Malše, štěrk byl získáván z drcených oblázků z řeky a žulových lomů. Práce v obou úsecích velmi výrazně narušovalo špatné počasí. Koncem srpna major Frimmel hlásil, že ”celý týden jest prudký a vytrvalý déšť”. Všechny cesty byly rozbahněny a nešlo jich užívat. Stropnice se dokonce rozvodnila. 25. 8. 1938 musela být přerušena betonáž. Po týdnu píše: “Opět několik dní pršelo”. Povozníci se dokonce na špatných cestách báli o auta. Po 17. září byla situace ještě horší-dělníci a majitelé povozů byli povoláni na cvičení. Nastal totální nedostatek dělníků. U firmy Svoboda to nevypadalo lépe, panoval zde pro změnu nedostatek materiálu, způsobený deficitem dělníků u drtičů štěrku. Velitel VSD tak nařídil, aby firma sehnala materiál jinde (část byla navezena z Trhových Svinů). Této firmě se v těchto podmínkách nepodařilo předvést dobrý výkon. Po přerušení prací musel být rozestavěný objekt 83/ A-180 dobetonován bratry Stašky.44 Při vyúčtování si peníze za počáteční práce nárokovala firma Svoboda, což byl oprávněný požadavek. Frimmell požadavek škrtl s tím, že “obnos si vyrovnají firmy mezi sebou”. Zřejmě se tak stalo, neboť firma Stašek si objekt přidala do nákladů.45

Překážky

Podíváme se na výstavbu překážek v úseku 182.46 Mělo být postaveno 1215 m protitankové překáky typu C, pak 10 555 m trojřadé protipěchotní překážky a 2 220 m dvojřadé, dále 345 m příkopu PÚV a 215 m protitankového stupně. V délce 122 m se měl dokonce regulovat vodní tok. Celkově se mělo prostavět 2 869 000 Kč. Ke stavbě bylo vyzváno 6 firem: 1/ Bratři Staškové, Trhové Sviny, 2/ Ing. Jenč, Hladeček a Kroft, 3/ Ant. Kurel Stavitel, Plzeň, 4/ Jindř. Bubla a spol., Horažďovice, 5/ Arch. Václav Beran, Praha a 6/ Jan Stochl, stavitel, Netolice. Schůzka se konala 18. 7. 1938, toho dne komise vybrala firmu Stašek, která rovněž stavěla l.o. Stavitel Jan Stašek musel nuceně přistoupit k snížení ceny, pravděpodobně velmi nerad. Cena se snížila o celých 176 000 Kč. Stašek poznamenal, že “většího snížení nemůže poskytnouti”. Po rozdělení úseku měla firma Stašek budovat překážky v úseku 182, firma Svoboda zase v úseku 182a. Mělo být dodáno celkem 1 780 svitků ostnatého drátu, 222 svitků hladkého drátu č. 42, 15 svitků hladkého drátu č. 22, firma Ippen měla rovněž dodat 1 660 ocelových rozsocháčů. Řízením prací byl v srpnu pověřen čet. asp. L. Titěra. Stavba začala kolem 10 září. Po 17. září byla překážkami uzavřena silnice u Veselky a Branišovic. Pro Staška bylo nutno denně dovézt 2 vagony rozsocháčů. Měl málo dělníků, bylo tak doporučeno najmutí alespoň 200 pracovníků. U firmy Svoboda teprve probíhalo najímání dělníků, překážky měly být stavěny s objekty-bylo třeba asi 300 dělníků. Svobodovi mělo být dodáno stejné množství rozsocháčů. 20. září byly všechny rozsocháče smontovány a navezeny u silnic. Se stavbou pomáhali i vojáci od 1. p. pl.47

Konečný stav prací a vyúčtování

Do Mnichova se podařilo vybetonovat toto: firma Stašek (část 182): 54 z 58 objektů,48 u 24 byly dokončeny stavební práce, u 30 bylo provedeno zamaskování. Firma Svoboda a Malý postavila celkem 6 z 32 objektů (sedmý dokončila firma Stašek). Část 182 se stavěla od východu od Borovan. Část 182a naopak ze západu směrem od Římova. Celkově zde na celém úseku 182/ 182a stálo 61 pevnůstek, tedy přibližně 2/3 z celkového plánovaného počtu, 12 jich bylo rozpracovaných.49 Za mobilizace obsazovali tuto linii vojáci II. praporu 1. p. pl. Mistra Jana z Husi (II/ 1).
(pozn. dle vyjádření kolegy Lakosila byla do úseku 182 zaslána zásilka kolem 10 kusů ventilačních souprav, které měly být osazeny na začítku úseku. Vzhledem k tomu, že provrtané konzole jsou vyvrtány i v dalších objektech, je možné, že došlo k dovybavování po Mnichovu. Jem ožné, že v říjnu přišla další zásilka, která byla objednaná již z dřívějška.)

Na konec kapitoly si povíme o závěrečném vyůčtování úseku 182. Zajímavá situace nastala za mobilizace, kdy si vojáci obsazující zdejší objekty LO stavěli boudy z materiálu povalujícího se na staveništi a v chladnu prkny topili. Při kontrolách účtů byly tyto ztráty neobvykle uznány za oprávněné. Účty za ztráty při stavbě objektů odevzdala firma Stašek dne 28. 11. 1938 (stejný den i účet za ztráty při stavbě překážek). Maj. Frimmel je odevzdal po překontrolování na Velitelství I. sboru. Zde je zpracoval por. Slezák. Účet za ztráty při stavbě překážek byl odevzdán 5. 5. 1939, za ztráty při stavbě objektů 5. 9. 1939. Účet za stavbu objektů odevzdán 9. 12. 1938 (v konečné podobě 14. 1. 1939). Major Kopecký dokonce zvýšil požadavky firmy o 5000 K. Firma Svoboda zde sice pracovala až od září 1938, ale i tak se jí podařilo účet za stavbu překážek i objektů odevzdat až 17. 1. 1939.50 Kontroly všech účtů dokončil mjr. Slezák 21. 11. 1939. MNO jí nikdy neuznalo účty ztrát v plné výši navržené firmou (např. z účtu ztrát na stavbu překážek bylo uznáno místo 12 236, 15 K jen 6 903 , 75 K). Firmě Svoboda nebyly přiznány ztráty za uskladněný materiál a mzdy vyplacené dělníkům za mobilizace a náhrady za ušlý zisk, neboť “lze přihlížet jedině k hmotným nezaviněným škodám”. V celkovém zúčtování byla na stavbu objektů úseku 182 vyčleněna částka 3 687 599, 50 Kč, prostavělo se celkem 3 668 024, 68 Kč. Na stavbu překážek byla určena částka 1 406 520, 75 Kč, použilo se celkem 129 878, 06 Kč. Za celý úsek celkem prostavěno 3 797 902, 60 K. Za zbytky materiálu získala vojenská správa zpět celkem 4 462, 45 K. Všechny objekty tohoto úseku byly až na jeden za okupace zničeny.51

Aféra

Se stavbou úseku 182 je spojena zajímavá aféra spojená s uplácením příslušníka VSD Františka Jerhota. Byly mu nabízeny peníze za to, aby "při přebírání stavebních prací na obranných objektech zavíral oči nad nedostatky a šizením dodávek proti původnímu projektu".52 Firma bratří Stašků měla dobrou pověst a navíc údajně "by mistr Kubiš nic takového nepovolil".53 Věc se týkala pěchů k hutnění betonové směsi. Pěchy předepsaného typu dodávala armáda, ty byly nakoupeny, při přesunu na staveniště jich však bylo několik ztraceno. Kupovat je znovu se zdálo zbytečné a tak se užily pěchy normální. Jerhot jako nejpřísnější z VSD 182, navrhl proto mistrovi zastavení prací. Měl zřejmě i další připomínky, to stavbyvedoucí pobouřilo tolik (i mistra Ondřicha), že si šli stěžovat Staškovi. Věděli však, že Jerhot má pravdu a u Frimmela by nepochodili, navíc by museli ztracené pěchy opět koupit. Zároveň věděli, že užití normálních pěchů stavbě uškodit nemůže. Rozhodli se problém řešit "mezi čtyřma očima" a nabídnout Jerhotovi peníze. Nepočítali ovšem že by mohl odmítnout.54 Až na tento incident však byl mezi vojáky VSD a zaměstnanci firmy soulad. Dokonce spolu chodili na pivo a pojídali chodské koláče (většina důstojníků VSD 182 pocházela od Domažlic).

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poznámky:

1 Jan měl firmu v Trhových Svinech, František provozoval svou stavební firmu v Českých Budějovicích, srv. J. DUCHOŇ, Úsek 182, s. 1.

2 L. ARON, c. d., s. 26.

3 J. SOLPERA, c. d., s. 260.

4 VÚA, MNO, Hl. Štáb - ŘOP, K 300, sign. 99 5/14 242, “Palebné rozvrhy úseku 181, 182, 183”, 25. 5. 1938.

5 Dodám jen, že Frimmel byl od p. pl. 18 z Plzně a že v polovině srpna byl povýšen na majora pěchoty.

6 VÚA, MNO, Hl. štáb-ŘOP, K 300, sign. 99 5/14 242, “Palebné rozvrhy úseků 181, 182, 183 -předložení”, 18. 5. 1938.

7 Hned na opačné straně mostu navazuje stavební úsek 183 svým objektem č. 1.

8 VÚA, MNO, Hl. Štáb-ŘOP, K 300, sign. 99 5/14 242, “Palebné rozvrhy úseku 181, 182, 183 – předložení”.

9 TAMTÉŽ.

10 L. NIKRMAJER, Likvidace, s. 214.

11 Srv. J. DUCHOŇ, Úsek 182, s. 3, v překladu tedy: “Materiál může být použit”.

12 TAMTÉŽ, s. 5.

13 Vchodové střílny zde vyráběla Báňská a hutní společnost z Třince. Na základě terénního průzkumu autora srv. též Ivo VONDROVSKÝ, Firemní loga, in: Fortsborník 7/ III, Brno 2004, s. 91; s. 93, srv. databáze http://ropiky.net/.

14 Dovnitř se nanosila kamenný rovnanina ze zásypu do výše přibližně 150 cm. To bylo prolito kvalitní cementovou maltou. Právě s tímto znehodnocením se potýkají dnešní rekonstruovatelé opevnění např. na “Pražské čáře” (opevnění vnější obrany hlavního města Prahy, zkr. VOP).

15 Běžná střílna měla depresi - 25°, střílna depresní - 35°.

16 Nejefektivněji by našly využití v objektu č. 33 osazené střílny v objektu 36/ A-120, jehož obě střílny směřují do “kaňonu” Stropnice. U čísla 35 by se hodily rovněž na obě strany, u č. 32 na stranu levou. J. DUCHOŇ, Úsek 182, s. 4.

17 TÝŽ, Muzeum, s. 6.

18 VÚA, MNO, Hl. Štáb-ŘOP, K 300, sign. 99 5/14 242, “Palebné rozvrhy úseku 181, 182, 183 - předložení".

19 Podle práce J. Duchoně údajně nebyl odstřelen za okupace, ale někdy v 60. letech. Toto mělo být potvrzeno od pana Emanuela Černého, který u tohoto objektu jako malý chytával ryby. Možná kvůli blízkosti mlýna, dnes již je ale bohužel mlýn srovnán se zemí. Otázkou je, proč by objekt vadil za socialismu, když ne za Protektorátu. Srv. J. DUCHOŇ, Muzeum, s. 4. Podle závěrů kolegy Lakosila však byl objekt odstřelen již v první fázi ničení v roce 1939 !

20 VÚA, MNO, Hl. Štáb-ŘOP, K 300, sign. 99 5/14 242, “Palebné rozvrhy úseku 181, 182, 183”, 25. 5. 1938.

21 J. DUCHOŇ, Úsek 182, s. 1.

22 VÚA, MNO, Hl. štáb - ŘOP, K 298, sign. 99 5/14 65, příloha č. 8 k čj. 42978-“Rozpočet úseku 182”. Jsou zde uvedeny ceny za stavbu jednotlivých objektů, např.: za typ A normální-49 000 Kč-celkem v úseku 182 13 objektů, za objekt typu A zesílený 65 000 Kč-celkem v úseku 182 59 objektů.

23 VÚA, MNO, Hl. Štáb-ŘOP, K 298, sign, 99 5/14 67, “Úsek 182-zadání prací”.

24 TAMTÉŽ, “Protokol o nabídkovém řízení”.

25 Srv. J. SOLPERA, c. d., s. 158.

26 Ing. Khun vrátil nevyplněnou nabídku. Prokop a Kaisler se vzdali soutěže, totéž i Grabinger, který současně vrátil nevyplněnou nabídku.

27 VÚA, MNO, Hl. Štáb-ŘOP, K 298, sign, 99 5/14 67, “Jednání”.

28 TAMTÉŽ, “Porovnání nabídek”.

29 J. SOLPERA, c. d., s. 259. Solpera na další stránce uvádí počty dalšího personálu.

30 TAMTÉŽ, s. 260.

31 O čemž svědčí vynechané čtvercové díry ve stropě objektů.

32 TAMTÉŽ.

33 J. DUCHOŇ, Úsek 182, s. 3.

34 TAMTÉŽ. Pokud tedy můžeme věřit pamětníkům, které vyslechl Pavel Salák, tak by to mohly být brněnské lafety vz. 37.

35 P. SALÁK, c. d., s. 10. Uvádí se, že než by vznikla mezi jednotlivými vrstvami betonu zatvrdnutím diletační spára, musel by být beton zavadlý alespoň 2 hodiny. Pokud tomu tak bylo i v tomto případě, pravděpodobně bychom to na tomto objektu poznali.

36 TAMTÉŽ.

37 VŽV= Velitelství ženijního vojska.

38 J. SOLPERA, c. d., s. 260.

39 Srv. VÚA, MNO, Hl. štáb-ŘOP, sign. 99 5/14 164, čj. 28947/ taj., Úsek 182-rozdělení prací, 1938.

40 Za každý den prodlevy měla být sankce 200 Kč. Firma Svoboda stavěla další úseky LO 131 a 137, tento stavitel byl proto považován vojenskou správou za celkem spolehlivého a solidního.

41 Firma Svoboda měla v týdnu od 4. září ve své části úseku 30 dělníků, v dalším týdnu se počet dělníků ztrojnásobil na 90 lidí.

42 J. DUCHOŇ, Úsek 182, s. 3.

43 J. SOLPERA, c. d., s. 260.

44 TAMTÉŽ, s. 261.

45 TAMTÉŽ, s. 341.

46 Srv. VÚA, MNO, Hl. štáb-ŘOP, sign. 99, č. j. 25781, "Úsek 182 (Trhové Sviny)-stavba překážek -zadání, 1938.

47 Srv. J. SOLPERA,c. d., s. 262-263.

48 Linie zde byla převážně dvousledová, obranu zesilovalo několik uzávěrů LO vz. 36 úseku X.a západně od Borovan, za Ostrolovským Újezdem, nad Veselkou a u Střížova.

49 L. ARON, c. d., s. 26 ; srv. TAMTÉŽ, s. 262; databáze http://ropiky.net/.

50 Výkaz škod, vzniklých při stavbě objektů přerušením prací a obsazením vojskem, je datován 18. 2. 1939, účet za ztráty při stavbě překážek 6. 3. 1939.

51 Srv. J. SOLPERA, c. d., s. 340 – 341.

52 Srv. P. SALÁK, c. d., s. 10.

53 Tak to popsal Jan Mráz, jeden z vedoucích betonářské party.

54 Pokud by Jerhotovi peníze nabízel skutečně sám Stašek, je možné, že konflikt skutečně vyvolal Ondřich, kterého Stašek na stavbu dosadil a jenž byl jeho chráněncem. TAMTÉŽ, s. 11.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA