Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úsek 181 Římov (Holkov)

11. 10. 2011

Zadání a vyměření úseku.

Úsek 181 měl bránit prostor vymezený na západě řekou Vltavou a na východě řekou Malší. Navazoval ze západu na stavební úsek 197 Křenov,1 na východě na úsek 182 (resp. 182a). Úsek 181 byl vyměřen plk. Klesnilem (vyměřoval všechny úseky na Budějovicku) ve dnech 28. 3. - 10. 4. 1938.2 Úsek3 byl zadán dne 11. 6. 1938 stavební firmě Jenč, Hladeček a Kroft z Plzně.4 Velitelem zdejšího VSD se stal nadp. pěch. Josef Kučera (poradce mu dělal ppor. František Tomšíček). VSD mělo sídlo ve Velešíně v továrně bratří Steinerů čp. 178.5 Do Mnichova se z celkového počtu 91 objektů podařilo postavit jen 60 objektů, postaven byl pouze 1. sled.6 Bylo to zapříčiněno tím, že se stavbou se mělo začít od východu objektem č.1. Po dokončení 1. sledu měl být druhý sled stavěn od západu. Celý úsek byl dlouhý 14 km, hustota objektů měla dosáhnout 6,5 objektu na 1 km².7 Úsek sám byl pak popisován jako “... rozrytý a málo přehledný, čímž vysvětluje se značná spotřeba objektů, aby bylo dosaženo souvislé palebné přehrady”.8 V předběžném rozpočtu úseku9 se uvádí údaje o cenách objektů, např. objekt A (normální): 49 000 Kč, zesílený 65 000 Kč. Za celý úsek mělo být odhadem zaplaceno 5 824 000 Kč. S dalšími náležitostmi se cena zvedla o zhruba 47 000 Kč na 5 871 472 Kč. K ostatním náležitostem patřil nejen plat důstojníků VSD a přidělených stráží, ale i platba služebních cest z Velitelsví I. sboru. Největší částku z “nadvýdajů” tvořily náklady na kancelářské potřeby a to celých 21 472 Kč.

Výběrové řízení

K výstavbě stavebních úseků bylo vždy přizváno více stavebních firem., které prošly výběrovým řízením. Nejvýhodnější nabídka pak zpravidla dostala zakázku.10 Zadání prací  v úseku 181 dokumentuje “Protokol o nabídkovém řízení” z 2. června 1938.11 Do soutěže bylo pozváno celkem 7 stavebních firem: 1/ Ing. Jenč, Hladeček a Kroft, sídlem v Plzni Úslavská 21, 2/ Ing. Dr. Fifka, Praha VII, Letohradská 32, 3/ Ing. Brázdil a Dr. Ješ, Praha XII, Americká 40, 4/ Ing. Jakub Dománský, Praha XVI, Na provaznici 172, 5/ A. Procházka, stav., Domažlice, 6/ Streje12 Jan, stavitel, Klatovy č. 167/ 4, za 7/ Trobl Josef, stavitel, České Budějovice.

Podnikatelé se sešli s VSD 21. 5. 1938 v 10 hodin dopoledne v Římově před hostincem “U Kalinů”. Někteří zástupci firem se této schůzky ani nezúčastnili.13 Celkem 5 firem se vzdalo soutěže a vrátilo nevyplněnou nabídku.14 Ve hře zůstaly 2 firmy: Ing. Jenč, Hladeček a Kroft (nabídka 3 820 797 Kč) a firma Ing. Brázdil a Ješ (nabídka 4 592 631 Kč a 50 hal). Dne 4. června 1938 byla v Praze jako nejvýhodnější mjrem. Machancem a ppor. Durdilem schválena firma Ing. Jenče. Po přepočtení cena za úsek vyšla firmě ještě o 270 Kč menší (3 820 527 Kč). Dokázali stlačit cenu jednoho normálního objektu až na 28 201 Kč (tedy o téměř 21 000 Kč !!!).15

Jak si stála firma Ing. Jenče v porovnání s firmou Brázdila a Ješe ? K porovnání několik příkladů (v závorce Jenč/ Brázdil): odstranění porostu (J-3 Kč/ B-1,50 Kč), výkop (J-15 Kč/ B-13,50 Kč), násep ze zeminy dodané firmou (J-25 Kč/ B-12 Kč), kamenná předloha dodaná firmou (J-80 Kč/ B-68 Kč), bednění vnější i vnitřní (J-85 Kč/ B-116 Kč), příprava ocelové výztuže (J-46 Kč/ B-39 Kč), betonáž (J-250 Kč/ B-323 Kč), 6 cm zákl. skořápka (J-24 Kč/ B-13,50 Kč), izolace asfaltovou lepenkou (J-25 Kč/ B-30 Kč), osazení střílen (J-40 Kč, oproti tomu Brázdil nesmyslných 120 Kč !!!), osazení mřížových dveří (J-40 Kč-dodatečně 70 Kč/ B-60 Kč, dodatečně 90 Kč). Nátěry zařízení měly být původně účtovány za 1 m², což bylo později změněno na “práce celkem”. Vojenská správa si zřejmě vybrala Jenče kvůli nižší ceně betonáže. Zadání bylo schváleno výnosem MNO čj. 14 235/ taj. hl. št. ŘOP, 1938. Platba měla probíhat v dodavatelských poukázkách po 400000 Kč a v dluhopisech na obranu státu v částce 380 000 Kč.16

Trasa úseku

Úsek 181 začínal objektem 1/ A-160Z17 na levém břehu řeky Vltavy mezi Branišovicemi a Dolním Římovem. Po objekt 10/ A-220Z linie sleduje meandry Malše, pak se odklání na západ.18 Zde bylo kritizováno, že “několik objektů je otevřeno příliš dopředu”. Vzápětí bylo přípsáno, že je to logické, neboť trasa vede blízko řeky. Linie pokračuje jižně od silnice od Římova k Holkovu a je jištěna 2 druhosledovými objekty 11/ A–120Z a 16 / B2–90Z.

V důležitém prostoru severně Velešína se linie rozvětvuje až na 3 sledy. To bylo ŘOPem velmi kvitováno (“důležitý prostor Velešína jest správně přehrazen třemi sledy”). Zároveň kritizovali umístění 3. sledu, jenž “je příliš vzadu”. Silnice na České Budějovice byla velmi důležitá. Mnoho objektů této důležité uzávěry nebylo ani zahájeno (tato uzávěra byla tvořena v září pouze prvním sledem-objekty č. 21, 25 - 33, 38, 40). Bližší informace o umístění objektů uvádí František Schusser: "Před železniční stanicí Velešín městys od Kaplice jich bylo postaveno pět. První pod silnicí nad dnešním rybníčkem, druhý pod zastávkou Velešín, třetí u strážního domku číslo 777, čtvrtý pod silnicí vedoucí z Velešína do Skřidel a pátý vpravo od trati ve směru na Fialův rybník. Bunkry nebyly všechny dokončeny. V úžlabině od rybníčka pod Skřidly směrem ke státní silnici (v dnešní zahrádkářské kolonii), položili vojáci “španělské jezdce”.

(Srv. článek František Schusser, VELEŠÍNSKÁ MIKROHISTORIE PO KAPKÁCH (33). VELEŠÍN V LETECH 1938 AŽ 1944, Velešíínský zpravodaj 11/2008.)

Linie pak ve dvou sledech pokračuje za železnicí kolem stanice Velešín  -  městys ke Skřídlům a od železničního oblouku se odklání dále na západ jižně Záhorkovického rybníka. Zde v září 1938 stál pouze jeden sled těsně za železnicí. Dále od kóty 560 ve dvou sledech až k Jíleckému potoku (opět pouze 1 sled). Dále postačoval sled jeden. Tento potok sleduje linie ve dvou sledech až severně Svachovy Lhotky, kde se vlévá do řeky Vltavy.19 Druhosledové objekty zde nebyly vybudovány.

Změny v projektu trasy

Poslední objekt úseku č. 91/B1-100Z měl být vybudován typu A, tak aby navazoval na postavení na západním břehu Vltavy (úseku 197), to bylo vzápětí přehodnoceno a zůstal zde typ B. Za další jde o vložení objektu 92/A–160Z mezi č. 29 a č. 30.20 Žádost o změnu byla podána v Praze dne 25. srpna 1938. Objekty zde byly vzdáleny dost daleko-320 metrů. Pro účinný postřel překážek bylo nutno odkopat zem v kubatuře asi 860 m³. Podložím se ukázala být v hloubce 60 až 90 cm skála. Odkopávka by se značně prodražila. Ani pak by nebyl postřel ani pozorovací podmínky v lesním průseku ideální. Vložením č. 92 mělo tyto problémy vyřešit. Objekt již nebyl vybetonován, ale pouze stavebně zahájen. V archivním materiálu je přiložena i oleáta změny. Další změna se odehrála na západním konci úseku. Objekty č. 88 a 89 byly nahrazeny jediným č. 93/A-200Z. Ten byl betonován dokonce až 30. září 1938, (sousední objekt až 2. 10. 1938 !!!).21 Změna proběhla v umístění objektů č. 44 a č. 47 - 49 u Skřidel, které byly původně situovány severně tratě. První sled zde křížil trať hned dvakrát. Došlo k jejich posunu jižně tratě, čímž se odstranily vzniklé hluché prostory a lépe se provázaly boční palby z objektů.22

Výstavba úseku

Celkem 91 stanovišť úseku mělo být dokončeno za 140 pracovních dní do 15. 11. 1938. Stavba byla zahájena 13. 6. 1938. Díky zdržení dodávek materálu (v lomu prý nebyly dodány potřebné stroje) byl první objekt betonován až 13. 7. 1938. Pomalý začátek prací, podpořený deštěm a rozbahněním cest zapříčinil, že měly být zapojeny hned 2 betonářské skupiny. Materiál vozily 3 nákladní auta, navíc musel npor. Kučera nechat přistavit ještě 15 povozů. V srpnu a září už betonáž pokračovala celkem svižně. Písek na stavbu byl brán z Plavu a pro vysoký obsah jílu byl míchán s drceným kamenivem. Štěrk byl dovážen z Dolního Třebonína. Kámen “rulový, velmi dobrý” pro rovnaniny byl brán z Dolního Římova. Veškerý materiál mimo rozsocháčů, které byly vykládány na velešínském nádraží, byl vykládán na nádraží Holkov-Římov. Zde bylo zřízeno i skladiště a kanceláře firmy a zpracovávaly se zde armatury. Tesaři dělali svou práci v Mojném a Hamrech. Počet dělníků byl na počátku stavby 40, k začátku srpna již 240, okolo 10. srpna již 320, v polovině září 350.23 Celých 14 objektů mělo z důvodu umístění u řeky dostat asfaltovou izolaci a inundační šachtu. Tyto objekty měly mít osu střílen 100 cm nad terénem. Objekt č. 6 byl zapuštěn do silničního náspu a opatřen železobetonovou chodbičkou (se 4m vysokou opěrnou zdí) proti zasypání vchodu (stejně jako u objektu č. 76).24

Překážky a jejich výstavba

Návrh na vedení překážek s mapami a oleátami byl zpravidla předkládán společně s návrhem palebných rozvrhů. Zde byly předloženy s několikadenním odstupem. Je možné, že návrhy překážek některého z jihočeských úseků vzbudily nevoli. Velitelství I. sboru předalo návrhy 23. 6. 1938 ŘOPu (zde schváleny již 30.6., odeslány zpět 3. 7. 1938). ŘOP však měl tyto připomínky: “... před stavbou příkopů je vždy nutno bedlivě prošetřit, zda nebudou dotčeny vodohospodářské poměry kraje...”, dále jestli “... není potřeba dalších úprav-mosty přes příkopy”. Překážky se v našich třech úsecích měly budovat jako přenosné typu C, na silnicích neměly být závory Ippen. Bylo to zdůvodněno velkou vzdáleností 1. HOP od hranice, silnice by se stačily včas zatarasit.25

Celkem se mělo postavit: 2705 m protitankové překážky typu C, 10 940 m trojřadé pěchotní a 620 m dvojřadé protipěchotní překážky, 450 m příkopu PÚV a 1585 m protitankového stupně. Na překážky se počítalo s částkou 3 297 000 Kč. K práci na překážkách bylo vyzváno 6 firem: 1/ Ing. Jenč, Kroft, Hladeček, Plzeň, 2/ Bratři Staškové, Trhové Sviny26, 3/ Ant. Kurel, stavitel27, 4/ Jindřich Bubla a spol., Horažďovice, 5/ Arch. Václav Beran, Praha, za 6/ Jan Stochl, stavitel, Netolice. Soutěž vzdaly firmy Bubla, Beran a Stochl. Obhlídka se uskutečnila 19. 7. 1938, jednání komise proběhlo 29. 7. 1938. Nakonec byla vybrána opět firma Jenč, Hladeček a Kroft, neboť “je solidní a na stavbách l. o. pracuje svědomitě a spolehlivě”. Díky dohodě o snížení jednotkových cen za práci na překážkách se z nabízených 1 686 880 Kč podařilo cenu snížit na 1 657 519, 50 Kč. 23. 8. 1938 byla cena snížena ještě o 113 000 Kč (tedy 1 544 519, 50 Kč). Práce byly zadány 29. srpna.28

Ze Sborové zbrojnice č. 1, Plzeň měl být dodán tento materiál: 1944 svitků ostnatého drátu, 212 svitků hladkého drátu č. 42 a 15 svitků hladkého drátu č. 22. Překážky se začaly stavět po 11. září. Nejdříve na nejdůležitějším směru kolem silnice Velešín-České Budějovice ve formě terénního stupně mezi objekty č. 31-43. Na nádraží Velešín byly dováženy rozsocháče, nejdříve na silnici k Velešínu a Skřídlům. Po 10 dnech byl stupeň hotový a byly rozestavěny rozsocháče. Problém byl se stavbou protipěchotních překážek. Bylo vybetonováno 1 200 bločků pro zasazení překážkových kolíků (vyráběly se u Plavu). Překážky se měly budovat až po 22. září na exponovaném úseku na velešínské silnici a u Skřidel. Na překážkách sice pracovalo až 240 lidí, ale bylo doporučeno, aby přišlo alespoň ještě 200. Vše bylo ztíženo po 17. září, kdy mnoho lidí muselo nastoupit vojenskou službu. Budování překážek se zúčastnili i vojáci 1. pěšího pluku, kteří obsadili zdejší LO. Díky intenzivní stavební činnosti byla zřízena nová železniční vlečka. Zjednodušilo se tak dodávání materiálu, ten by jinak musel být dodáván ze vzdálenějších stanic.

Situace v září 1938,  v letech 1939 - 45 a dnes 

V září 1938 nastoupili na zdejší 1. HOP vojáci II. praporu 1. pěšího pluku (II/1). Za mobilizace se práce na 3 dny zastavily. Mnoho dělníků muselo nastoupit ke svým vojenským útvarům. V úseku 181 mělo být realizováno celkem 91 objektů, vybetonováno bylo 60 objektů - z toho údajně u 21 objektů bylo provedeno i zamaskování.29 Mezi západním koncem úseku 181 zhruba po řeku Vltavu a dostavěnou částí úseku 19730 (po objekt 197/64/A-160N) tak vznikla v opevněné linii nezanedbatelná mezera o délce 7 km.

Za Protektorátu byly objekty úseku 181 zničeny. Jen málo se jich dochovalo ve stavu po prvním odstřelu (č. 82 a 83).31 Většina objektů je dnes zahlazena, v lepším případě po nich zbyly kousky betonu. Podle údajů kolegy Lakosila však byly nejprve znehodnoceny zabetonováním objekty 181/6, 181/7, 1821/23 a 181/40 nebo č. 43. Likvidace zdaleka tehdy neprobíhala zcela dle představ okupantů. Úřad Oberlandratu v Českých Budějovicích 11. 11. 1939 nakázal všem obecním úřadům do jednoho měsíce odstranění všech betonových pevnůstek na katastru. Nejpozději do 26. 12 1939 měly o provedeném úkolu podat zprávu. Výlohy měly obce zaplatit z prodeje železa firmě Pertold a Co. za cenu 45 RM (450 K) za tunu.32 Materiál měly dopravit na nejbližší železniční stanici. Je jasné, že pevnůstky nešly odstranit bez dostatečného technického vybavení. Příkaz budějovického Oberlandratu se musel jevit starostům obcí jako velmi stupidní. Velešínský přípis uvádí: “... Jelikož však napadl sníh, muselo se s pracemi přestati, neboť kryty jsou přikryty sněhem a zaváty, takže k nim není přístupu, leč by byl sníh dříve odstraněn”. Nevýhody byly jasné, náklady na odstranění pevnůstky značně převyšovaly zisky z prodeje železa.33

Vyúčtování za práce v úseku 181

Účty za stavbu překážek firma odevzdala pozdě, až 5. 1. 1939. VŽV s nimi nebylo spokojeno, proto musel být vyhotoven účet č. 2 přezkoušený 18. 3. 1939. Definitivní účty za stavbu objektů předala firma VSD 1. 3. 1939. Dne 28. března byly předloženy VŽV. Zde por. Slezák vše překontroloval, účet ztrát za stavbu objektů zpracoval 6. června, ztráty za stavbu překážek vyhodnotil 16. 6. 1939. Dne 30. 12. 1939 si major. Kopecký zástupce firmy Jenč pozval do kanceláře. Byly jim předloženy zjišťovací protokoly úseku 181. Firmou vyúčtovaná částka 2 293 722, 81 K byla upravena na 2 292 122, 85 K. Celková částka činila 2 292 045, 85 K. Sraženo bylo celkem 77, 50 K za nedostatečnou pevnost betonu. Firmou účtovaná částka 370 641, 05 K za stavbu překážek byla uznána. Dále podala firma účet ztrát na 30 981, 15 K. MNO uznalo částku pouze 28 773 K. Celková částka za objekty 2 439 000 K měla být zaplacena ve 12 splátkách. Na celou stavbu úseku 181 bylo vydáno 4 300 986, 10 K. Za odprodané pytle na cement a za odpadovou ocel získala vojenská správa celkem 2 426 K.34

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1 Tento stavební úsek mělo tvořit celkem 89 objektů, podařilo se jich dostavět pouze 34. Byl zadán 2. 7. 1938 firmě J. Marek z českého Krumlova. Velitelem VSD se stal škpt. pěch. Dominik Tůma. L. ARON, c. d., s. 26.

2 Ten dne 28. 3. přijel z Prahy do Č. Budějovic, ubytován byl v hotelu Slunce na náměstí. Srv. J. SOLPERA, c. d., s. 128.

3 Zajímavé je, že v pramenech není tento úsek nazýván “Římov”, ale zpravidla “úsek 181” případně “Holkov” či "Český Krumlov". Pro VSD bylo pravděpodobně směrodatnější číslo úseku.

4 Tato firma byla ve stavbě opevnění dá se říci zkušená. V roce 1936 stavěla LO vz. 36 v úseku VIII.b Staňkov sever, v roce 1937 v úseku E-21 Čerňovice, E-22 Stříbro a H-33 Prachatice. V roce 1938 stavěla tyto úseky: 133 Žďákov, 135 Zvíkov. L. ARON, c. d., s. 23-26.

5 Úřední korespondence docházela na zdejší poštovní úřad. Jako kreslič zde pracoval čet. asp. Miroslav Karpíšek, o překážky se staral des. asp. Walter Rybák. Srv. J. SOLPERA, c. d., s. 255.

6 TAMTÉŽ.

7 VÚA, MNO, Hl. štáb–ŘOP, K 300, sign. 99 5/14 242, “Palebné rozvrhy úseku 181, 182, 183”, 25. 5. 1938.

8 TAMTÉŽ, “Palebné rozvrhy úseků 181, 182, 183 – předložení”, 1938.

9 TAMTÉŽ, K 298, sign. 99 5/14 65, příloha č. 3 k č. j. 42978, “Rozpočet úseku 181”, 1938.

10 Nebudeme zastírat, že tyto státní zakázky na obranu státu byly zřejmě pro stavitele v době krize velice ekonomicky výhodné...

11 TAMTÉŽ, k č. j. 58181/ 9 taj. žen., “Protokol o nabídkovém řízení”, 1938, TAMTÉŽ, sign. 99 5/14 206, č. j. 58181 / 10, "Stavba úseku 181 - zadání prací".

12 V dokumentu samotném byl překlep, má být Strejc.

13 Firma jakub Domanský se ústně omluvila u mjr. Kopeckého na VŽV. Firma A. Procházka vrátila spis a prý údajně byla vyrozuměna pozdě. Firma Strejc Jan se nedostavila pro pomůcky. Firma Trobl Josef vrátila nevyplněnou nabídku a omluvila se. Srv. J. SOLPERA, c. d., s. 157.

14 Tedy: Trobl Josef, Ing. I. Fifka, Ing. Jakub Domanský, A. Procházka, Jan Strejc.

15 VÚA, MNO, Hl. štáb–ŘOP, K 298, sign. 99 5/14 64, č.j. 58 181/ 9 taj. žen, “Porovnání nabídek”, 1938.

16 Srv. J. SOLPERA, c. d., s. 158. Rozpočet na úsek 181 byl schválen srv. VÚA, MNO, Hl. štáb -ŘOP, sign. 99 5/14 206, "Úsek 181 - schválení celkového rozpočtu", 5. září 1938.

17 Betonáž 13. 7. 1938, srv. databáze http://dbase.ropiky.net/.

18 Zbytky objektů č. 9 a 10 byly zahlazeny při stavbě římovské přehradní nádrže.

19 VÚA, MNO, Hl. štáb-ŘOP, K 298, sign. 99 5/14 142, K 300, “Příloha č. 1”, 1938.

20 TAMTÉŽ, sign. 99 8/14 246, K 300, “Změna ve stavebním úseku 181”, z 1. 9. 1938.

22 Srv. J. SOLPERA, c. d., s. 255.

23 TAMTÉŽ. Dále se již týdenní hlášení nezachovala. Celkový počet dělníků tak není možné zjistit. Ostatně na stavbě úseku pracovalo ke konci září mnoho civilního obyvatelstva, jak to ostatně dokládají kroniky okolních obcí (např. Velešína).

24 TAMTÉŽ, s. 257.

25 TAMTÉŽ, s. 133-134. Srv. VÚA, MNO, Hl. štáb-ŘOP, sign. 99, č. j. 25780/ taj., "Úsek 181 (Český Krumlov)-stavba překážek-zadání", 1938.

26 Což je zajímavé, protože ti měli v téže době “co dělat” s výstavbou sousedního úseku 182, která musela být nakonec pro problémy bratří Stašků vyřešena rozdělením úseku na 2 části

27 Později staví stavební úsek 183 Borovany, podrobněji dále.

28 J. SOLPERA, c. d., s. 258.

29 TAMTÉŽ, s. 259.

30 Zbytek úseku se nepodařilo již dostavět, u objektů č. 59-63 byla provedena základová skořápka, u objektu č. 58 již jen výkop, databáze http://ropiky.net/ .

31 Vlastní průzkum, srv. databáze http://ropiky.net/.

32 Výkupní cena železa z objektů se od 23. 4. 1940 snížila na 33 RM (330 K) za 1 tunu.

33 Leoš NIKRMAJER, Likvidace pohraničních pevnostních objektů na Českobudějovicku v období Protektorátu Čechy a Morava, Výběr 34, 1997, č. 3, s. 214. Srv. dále SOkA České Budějovice, f. Okresní úřad ČB, K 660.

34 J. SOLPERA, c. d., s. 338-340.