Jdi na obsah Jdi na menu
 


Borovanský most a "44k"

7. 4. 2016

Pokud pojedete do Borovan směrem od Dvorce, nemůžete v žádném případě minout tento půvabně se klenoucí dvouobloukový kamenný most přes řeku Stropnici. Vede přes něj také červená turistická trasa a naučná stezka „Totalita rozděluje“. Možná si řeknete, že článek takovéhoto chrakteru na tyto stránky ani nepatří. Ale jak uvidíme, všechno doslova souvisí se vším. Nejprve se podíváme v krátkosti na historii mostu samotného.

Most je charakterem silniční - vede přes něj komunikace II. třídy II/157. Konstrukčně je tento most dvouobloukový s jedním pilířem středovým. Původně zde prý stával most dřevěný, který však často trpěl povodněmi. V roce 1867 byl proto nahrazen mostem kamenným klenutým, jehož stavba stála tehdy 4069 zlatých a 35 krejcarů (hradil ji okresní úřad Trhové Sviny, borovanská obec a zemský fond). Plány vypracoval zednický mistr Vojtěch Mička a původně měl být most ještě o dva oblouky bohatší.
Most je nemovitou památkou od 3. 5. 1958 (MonumNet). V sedmdesátých letech minulého století došlo k jeho "opravě" a zakrytí kamenné struktury. Rekonstrukce v roce 2006 však této technické památce vrátila její původní vzhled. K této akci zřejmě došlo po poničení mostu při povodních toho roku. Zápis z jednání rady města Borovany ze dne 11. 4. 2006 se zmiňuje takto: "Postiženy byly mlýny na Stropnici – Brouskův a Votrubův a dále most v Borovanech. Ten byl havarijně vyztužen a SÚS připravuje jeho generální opravu, která bude probíhat od poloviny května za úplného uzavření mostu pro veškerý provoz". Úplná uzavírka mostu přes Stropnici začala dne 3. 7. 2006 a trvala dva měsíce. Od 5. 7. byla k dispozici lávka pro pěší (zřízena Správou a údržbou silnic).
Kousek před mostem také na loučce stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého (odkaz na foto Wiki) datovaná do roku 1735 a nad ní se zdvihá památná lípa malolistá. Sochu sem nechal umístit probošt augustiniánského kláštěra František Planck. Její autor však není bohužel znám. Tato socha byla patrně snesena z mostu a umístěna na dnešní místo. Socha je nemovitou kulturní památkou od 1. 4. 2005 (karta na MonumNet). (o její rekonstrukci a zpamátnění Borovanský zpravodaj 9/2005, s. 1).

MOST V GALERII Z PROSINCE 2012 ZDE !

df_005.jpgMost v prosinci 2012.

44k jako objekt DÚ Planá a 1. HOP pod Borovany

O tomto destrukčním úseku se dozvíte více v článku Objekty destrukčního úseku Planá na Trhovosvinensku. Pro takticko-technické informace o úsecích X.a a 183 se podívejte do příslušných rubrik těchto stránek. Zde se proto budeme věnovat situaci čistě jen v přilehlé oblasti pod Borovany.

Kolem Borovan již v roce 1936 začala stavba pevnůstek staršího vzoru. Díky prozatimní neutralitě Rakouska zde zatím stačil pouze uzávěr, který bránil hlavní silnici a důležitý přechod přes řeku Stropnici. Do stavby úseků 182 a 183, které se skládaly z modernějších objektů "vz. 37" tak obranu v tomto prostoru zajišťovaly "jen" objekty "vz. 36".
Při pohledu na mapu je pak jasné, proč tento úsek byl tak důležitý - jednak zde vedla silnice do vnitrozemí a dále zde byl přechod přes řeku, který byl únosný i pro těžší techniku. Projektanti jak v roce 1936, tak na jaře 1938 využili k obraně řeky a návazných vodních ploch vybníků východně od Borovan. To vše se dalo velice efektivně využít a zaplavením terénu efektivně zpomalit a možná i zastavit postup nepřítele. To ovšem vše za předpokladu, že most jako komunikační tepna bude přerušen a vodní hladiny budou efektivně postřelovány.
Na spodní mapě máme situaci na dobové mapě koncem 20. let. Vidíme, že Borovany v té době neměly takový rozsah jako dnes. Kolem hlavní silnice směrem k řece byla jen železniční stanice (což představovalo výhodu pro stavitele opevnění) a několik domů kolem hlavní silnice. Most je vyznačen červeně. Další důležitou komunikací zde byla železnice směřující z Budějovic na České Velenice (na železniční násep museli pevnostní projektanti brát také ohled).

kopie---borovany-rybniky-a-stropnice.jpg

Nebude na škodu, pokud si připomeneme umístění a palebně-taktické možnosti zdejších "objektů starého typu". Most a přilehlá komunikace byly postřelovány celkem třemi objekty vz. 36 úseku X.a, jejichž palebné úkoly atd. byly v dobových materiálech charakterizovány takto (polovina října 1936):

* 17/C - daleké palby levé a střední střílny, umístěn nad náspem tratě
* 16/C - u železniční stanice Borovany, palby přímé levé střílny, levým okrajem palebného vějíře střední střílny (tehdy bylo kolem silnice k mostu minimum domů)
* 15/C - v náspu tratě, čelní palby na most střední a pravé střílny, lze očekávat, že cesta před objektem byla polní a daleko níže.

Jak vidíme, ve všech případech šlo o třístřílnové objekty typu C s maximálním možným celkovým palebným vějířem. Při pohledu na mapu níže je ale jasné, že přímo most mohl být postřelován jen z několika střílen (tj. ne ze všech, což je ostatně zřejmé z popisu výše).

V létě 1938 se také v této oblasti začaly stavět objekty "nového typu" stavebních úseků 182 a 183. Těsně za mostem stál objekt 183/1/A-160, kdy silnice tvořila dělící rovinu mezi oběma úseky. Na most a přilehlé prostory mířila navíc boční či kosá palba těchto objektů:

* úsek 182: 1/A-140 (levá střílna, silnice k Borovanům), 2/A-160 (levá), 3/A-160 a 4/B2-100 (levá boční) 
* úsek 183: 1/A-160 (pravá), 2/A-140 Z (pravá, silnice k Borovanům), 3/E Z (čelní palba na silnici ke Dvorci), 4/A-160 Z (pravá), 5/A-180 Z (pravá), 6/A-220 (pravá), 7/A-180 Z (pravá, silnice ke Dvorci)

Vidíme zde také velmi zajímavé použití dvou objektů typu E zesílených č. 3 a 9, které čelními palbami posilovaly palby obou sledů. V tomto prostoru bylo tedy možné k dalekým palbám využít i objekty vz. 36, které se zde dostaly vítaným způsobem do týlu HOP. Jde o ukázkový případ účinného začlenění "šestatřicítek" do paleb "řopíků". To bylo důležité zejména vzhledem k prostoru lesního masivu Borovanského vrchu, který se mohl stát skrytým nástupovým prostorem, kdy se nepřítel mohl těsně přiblížit až k řece. Je pravděpodobné, že až v tomto momentu by byla spuštěná boční a čelní přehradná palba z vhodných střílen (+ samozřejmě z mezilehlých kulometných postavení v polním opevnění). Specialitou pak bylo vedení protipěchotní překážky na protáhlém poloostrově mezi Stropnicí a mlýnským náhonem Borovanského mlýna (viz. mapka nahoře). Tento prostor byl pod palbou počátečních objektů úseku 182 (i čelní a kosé palby 2. sledu + objekty vz. 36 úseku X.a).

bor.jpg

Situace pod Borovany (zdroj http://mapa.opevneni.cz)

Jak již z dřívějšího textu vyplynulo, zdejší most měl být v případě potřeby odstřelen, což mělo postup nepřítele přinejmenším zpomalit (ženijní jednotky by potřebovaly čas na jeho obnovu). Pěchota sice mohla překonat řeku broděním nebo na člunech, ale pokud by v případě potřeby řeka byla na vyšších stavech (bylo připraveno zvednutí hladiny pomocí mlýnských stavidel), nebylo by to jednoduché ani tak.

Linie opevnění se poté stáčí na severovýchod opět ve dvou sledech. Pod objektem 183/7 se Stropnice odklání od linie LO a dále tvoří četné zákruty a zátopová pole. Mezi Stropnicí a Čilířem bylo pásmo mokřadů. HOP se stáčí k severovýchodu, kde se opírá východně od Borovan o pětici rybníků. Ty by byly také využity k obraně vypuštěním, rozbahněním či odstřelením hráze. Je znám také případ, kdy velitel zdejšího VSD 183 mjr. Kramosil protestoval proti vypuštění rybníka Krčín za účelem výlovu. Díky mobilizaci byl všeobecný nedostatek pracovních sil a tak mohly být loveny pouze malé rybníky jižně od Hluboké. Tato překážka však nemohla být považována za nepřekonatelnou - terén však stačil, aby zde mohla útočit pouze pěchota.

Po vyhlášení mobilizace do zdejší části úseků 182, 183 a několika objektů vz. 36 úseku X.a nastoupili vojáci II. praporu pěšího pluku 1 (velitelství Kamenný Újezd, zde zřejmě 7. rota), kteří posílili poplachové osádky strážního praporu. O situaci tohoto praporu, který byl mobilizačně posílen na dvojnásobnou velikost a mohl tak díky tomu obsadit daleko větší část HOP než bylo obvyklé, pohovoříme zase příště. I tak je jasné, že záloh pro uzavření mezer a průlomů nebylo mnoho, pokud vůbec nějaké byly. III./1. prapor byl sice stanoven jako záložní, ovšem od našeho prostoru byl poměrně vzdálený - za mobilizace byl umístěn mezi Včelnou a Kamenným Újezdem.

Mimo výše zmíněných paleb z objektů byla také v období mobilizace možnost postřelování oblasti mostu i dalšími zbraněmi. Nejtěžší zbraní mířící za mobilizace na most byl jistě 9 cm minomet vz. 17/24. Ten měla obsluhovat minometná četa s 10 muži pod velením ppor. Kršky. Krška si zřídil velitelství ve vile Dr. Petříka čp. 207 v rohu zámecké zahrady (u silnice na O. Újezd). Stanoviště minometu se pak nacházelo na opačném konci Borovan v zahradách domů čp.  43 a 42 v okopu hlubokém 2 metry a hraně 5 x 8 metrů. Zajímavé je, že podle Salákovy práce bylo toto stanoviště i na zahradě čp. 44. Podle informací pamětníka p. Kadlece však číslo 44 tehdy vůbec nemělo zahradu (což je vidět i na dnešní letecké fotografii, už tehdy byla parcela zahrady za domem rozprodána). Sám pan Kadlec pak jako malý pamatuje i vojáky v tomto postavení: pochází právě z č. 44 a tak mu stačilo jen k nim jen přeskočit plot. Okop samotný byl pak za stodolou, která již dnes nestojí.
Na přiloženém obrázku vidíte umístění minometu, jeho dostřel a průběh obranné linie u Borovan (reprodukce z materiálů k výstavě Čs. opevnění na Borovansku
). Na spodní fotografii vidíme umístění statku, v jehož zahradě byl v září 1938 minomet umístěn.

minomet-bor.jpg

1381348_678654135480317_1271161764_n.jpg

Parametry minometu vz. 17/24: ráže 90 mm, hmotnost 173 kg, hmotnost miny 6,2 kg, úsťová rychlost 160 m/s, minimální dostřel 265 m, max. dostřel 1920 m, kadence 10 ran za minutu, obsluha 4 muži.

Pro obranu měla být využita i zámecká zeď, ve které byly vyjmutím cihel vytvořeny střílny. Podobně se počítalo i se sklepními okénky kláštera. Zde se počítalo zřejmě se statickými těžkými kulomety. Je ale pravděpodobné, že jich zde muselo být více - takto umístěné zbraně musely mít logicky velmi omezený odměr palby.  

"44k" a destrukční zařízení

Prostory mostů byly obecně dá se říci pro obranu velmi klíčové. Borovanský most samotný byl v roce 1938 veden velitelstvím českobudějovické 5. divize (od 1. 1. 1938 5. pěší divize, za mobilizace hraniční oblasti 31) v rámci destrukčního úseku Planá (o něm více v článku ZDE). Most byl v týlu budoucí fronty v tzv. vnitrozemském pásmu ničení (1. pásmo leželo před HOP, které mělo být ničeno přednostně).
V destrukčních plánech dostal most kód 44 K (číslice znamená pořadové číslo objektu, písmeno materiál, tedy k = kamenný). V dokumentech je jeho umístění charakterizováno jako jižně od Borovan, přes Stropnický potok. Uvádí se délka mostovky 25 metrů. Na jeho zneškodnení by dle plánů bylo potřeba 160 kg trhaviny a ženijní četa s velitelem (důstojník) a 6 muži. Dokument uvádí na přípravu do úplné adjustace trhavin 12 hodin. Odpálení mostu měl jako nejvyšší instance nařídit velitel úseku (v tomto případě zřejmě velitel II./1. praporu pplk. Karel Veger). Donedávna bylo toto zařízení na mostě znát, ovšem po rekonstrukci v roce 2006 byly kapsy na výbušniny zaslepeny. Ovšem dodnes jsou na konstrukci mostu ona místa vidět.

Obdobně měl být zničen i nedaleký most "přes Stropnický potok u osady Veselka". Pro ten se uvádí kód 36d (tedy dřevěný). Vzhledem k materiálu bylo na jeho zničení potřeba 30 l petroleje, které měl provést oddíl v síle 1 + 3 za 8 hodin a destrukci měl taktéž nařídit pouze velitel úseku.

Podle pionýrské práce Pavla Saláka se k oblasti těsně kolem mostu váže zajímavá věc, spjatá s pozdějšími destrukcemi opevnění. Původně měl být zachován objekt 183/1 za mostem. Zpočátku byl znehodnocen klasickým zazděním. Zakrátko se však rozneslo, že v něm jsou ukryty zbraně. Vůdce místních nacistů Tirpekl tak nařídil znovuotevření, ale nic nebylo nalezeno. Krátce nato byl objekt odstřelen. První náloží pouze napraskly stěny. Dům stojící 20m opodál byl stavebně nepoškozen. K tomu byly na domě podle vyjádření p. Kadlece instalovány sítě, dům samotný byl obložen slámou a přelepena okna jako ochrana před tlakovou vlnou. Kus betonu však prý vylétl do vzduchu a prorazil střechu domu, kterou pak v zimě dovnitř sněžilo a zahánělo. Nadarmo se ale neříká, že "na každém šprochu je pravdy trochu". Během meliorace řeky Stropnice za komunismu prý byla totiž poblíž mostu (resp. pod jeho pilířem) nalezena plechová schránka s kulometem ZB 26 (resp. pamětníci hovoří o součástech i k několika kulometům).

MOST V GALERII Z PROSINCE 2012 ZDE !

Zdroje
http://libri.cz/databaze/mosty/heslo.php?id=45
http://www.hrady.cz/index.php?OID=8130
Daniel Kovář , K datování některých silničních staveb na Českobudějovicku, Výběr 43, č. 2, 2006, s. 103-104.
Zápisy z jednání rady města Borovany
11. 4. 2006 - online http://www.borovany-cb.cz/zapis-z-jednani-rm-11-4-2006/d-34526/p1=4131
28. 6. 2006 - online http://www.borovany-cb.cz/zapis-z-jednani-rm-28-6-2006/d-40874
http://www.pkmodely.estranky.cz/clanky/trhovosvinensko--i-vojenska-historie---/objekty-destrukcniho-useku-plana-na-trhovosvinensku.html
http://www.borovany36.estranky.cz/clanky/okolni-useky-objektu-vz.-37/usek-183-borovany--borovany---branna--183a-borovany.html
http://www.borovany-cb.cz/soubory/774/borova09-05.pdf

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA